Zámek Klášterec nad Ohří

   

Krypta Klášterecké větvě Thun-Hohensteinů

thunská hrobka


Farní kostel Nejsvětější Trojice začal stavět Michal Oswald v roce 1665 podle tehdy právě vypracovaných plánů italského architekta Carlo Luraga. Provádění vlastní stavby bylo svěřeno taktéž vlašskému staviteli a štukatérovi Rosimu de Luca a skončilo v roce 1670 vysvěcením chrámu. Současně s kostelem byla budována raně barokní krypta, situována pod kněžištěm, bezprostředně pod jeho hlavním oltářem. Krypta má stejný půdorys jako presbytář, je sklenuta velenou klenbou a tehdy byla přístupná schodištěm z kněžiště kostela.

Do této hrobky byl jako první pohřben stavitel kostela Michael Oswald v roce 1694. Franz Pad. Anton r 1714 a pak v roce 1763 Marie Philippa roz. Z Harrachu. Potom byla krypta uzavřena, protože se s pohřbíváním v kryptách přestalo.

Roku 1853 se Josef Oswald I. rozhodl provést důkladnou obnovu krypty. Současně se zavázal respektovat úřední zdravotnické požadavky, týkající se pohřbívání v uzavřených prostorách, totiž že zruší vchod do krypty z kostela a místo něj zřídí nový vchod přestavbou zvenčí a že tam budou ukládána jen balzamovaná těla zesnulých. Uskutečnění tohoto záměru oddálil velký požár města z roku 1858. A tak k adaptaci krypty bylo možno přistoupit až roku 1861 a to včetně výstavby budovy nad novým schodištěm do krypty zvenčí a postavení poměrně vysoké ohradní zdi oddělující prostor před dlouhou boční stěnou kostela s novou panskou oratoří a kryptou.

thunská hrobka thunská hrobka thunská hrobka

Na jaře oku 1950 došlo k zaplavení krypty vodou. Rakve byly odvezeny na hřbitov a sedm z nich uloženo v malé hrobce pod Kaplí mrtvých proti kostel Panny Marie. Dvě rakve byly snad pohřbeny někde na hřbitově. Zatím prázdná stará krypta pod kostelem podléhala celkové devastaci, když zůstala po dlouhou dobu otevřená a přístupná. Historií Klášterce a v souvislosti s tím i kláštereckých Thun-Hohensteinů se po léta zabýval Dr. Jiří Kynčil. Na jeho popud rozhodl Městský úřad v Klášterci nad Ohří v čele se starostou Ing. Zdeňkem Šroubkem v létě roku 1991, že provede obnovu krypty. Celková realizace byla svěřena inženýrské firmě KAPPA ( Ing. Vladimír Janda) v Chomutově. V hrobce na hřbitově zůstaly rakve až do začátku zimy v roce 1991, kdy byly provizorně deponovány v pravé sakristii kostela Panny Marie a potom v zámku.

Vlastní rekonstrukce krypty začala na jaře roku 1992. V průběhu stavebních prací byla vyjmuta kamenná deska s porcelánovými tabulkami na dnešní čelní straně krypty v místech někdejšího vchodu z presbytáře chrámu a za ní byly nalezeny zbytky ostatků již jmenovaných členů rodiny Thunů a tři k nim se vztahující cínové tabulky. Mezitím pracovali místní umělci, Karel Meloun se synem Davidem a pan Josef Bernášek, na dílech významně doplňujících náš restaurovaný prostor. Jsou to práce kovářské – vstupní dveře, kovaná madla na schodišti a pak pozoruhodná mřížová stěna se středovými vraty, uzavírající přístupnou část krypty – pocházejí z dílny Karla a Davida Melounových. Malíř Josef Bernášek je autorem krásného barevného rodokmenu – stromu života – zdejších Thun-Hohensteinů, sestaveného Dr. Kynčilem, s porcelánovými tabulkami – heraldickými jmenovkami jednotlivých členů, který bude dále doplňován. Karel Meloun provedl též úpravu starobylého kamenného soklu s lavabem, situovaném v pravém koutě krypty.

thunská hrobka thunská hrobka thunská hrobka

Adaptace pokračovala i v roce 1993. Začátkem května došlo k převozu povrchově upravených rakví ze zámku do staré krypty a konečně dne 4. června byla tato slavnostně zpřístupněna a současně vysvěcena litoměřickým biskupem Mons. Dr. Josefem Kouklem.

Nyní jsou v kryptě v prosklené skříni ostatky:

  • Michaela Oswalda (1631-1694) – lebka a několik kostí
    zakladatel kláštereckého majorátu: Klášterec, Pětipsy, Benešov nad Ploučnicí, Žehušice a Markvartice, majorátní pán, obnovitel zdejšího zámku a parku, stavebník kostela Nejsvětější Trojice, dvou paláců v Praze, barokní kavalír a podporovatel umělců
  • Marie Philippiny, roz. z Harrachu (1693 – 1763) – lebka
    manželka Johanna Franze Josefa, matka Josefa Antonína, která v době jeho nezletilosti spravovovala majorát jako poručnice.
  • Franze Pad. Antona (1713 – 1714) – ostatky tohoto dítěte nebyly nalezeny, jen jedna jeho botička
    syn Johanna Franze Josefa

Dále jsou zde tělesné ostatky členů v kovových rakvích:

  • Josef Mathias (1794 – 1868)
    majorátní pán, člen Královské české společnosti nauk, jazykovědec, překladatel národních písní, Rukopisu Královedvorského a dal. Do němčiny, jeden z vůdců stavovské opozice proti vládě, člen Národního výboru v roce 1848 atd.
  • Karel (1803-1876)
    syn Josefa Johanna Sabbase z 2. manželství s občanskou dívkou Eleonorou Fritschovou, bratr Josefa Mathiase, generál, polní zbrojmistr, majitel c.k. Pěšího pluku 99.
  • Josef Oswald II. Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheid (1849-1913)
    majoritní pán, rytíř řádu Zlatého rouna, diplomat, starosta Klášterce v letech 1876-1913.
  • Josef Oswald I. (1817-1883)
    majoritní pán, starosta Klášterce v letech 1861-1876.
  • Erwein (1858-1870)
    syn Siegmunda Ignaze Karla a vnuk Josaefa Mathiase, student.
  • Johanna roz. ze Salm-Reifferscheidu (1827-1892)
    manželka Josefa Oswalda I.
  • Franziska roz. z Thun-Hohensteinu větve Ronšperk-Benátky (1796-1883)
    manželka Josefa Mathiase.