Zámek Klášterec nad Ohří

   

Z historie hraběcího a knížecího rodu Thun – Hohenstein

Historie zámku


Původ a postavení rodu, rodové větve

Rod Thunů pochází z italsko – německého pomezí v jižním Tyrolsku, které s rozpadem Rakouska – Uherska připadlo Itálii. Velkou část prostoru jižního Tyrolska zaujímá historické území Tridentska (Trentino), někdejší církevní knížectví: biskupové tridentští zde vládli od roku 1027 do roku 1803, kdy bylo území sekularizováno ( převodem pod světskou správu ).

Vtomto kraji se začala psát historie rodu Thunů. Jeho kolébkou je území v jižní a střední části Valle di Non, od pradávna nazývané Ton ( Tono, Tuno ). Nejstarší doklady o pánech de Tono, později Hunech, sahají do 12. století ( 1145 – 1187 ), na přelomu 13. a 14. století je již známo několik rodových větví. Lenní závislost na biskupství tridentském a povinnosti z ní plynoucí si ve 14. století vyžádaly právní vymezení dědické posloupnosti v rodu – byl zaveden řád starších ( seniorů ), podle něhož přecházelo dědictví na nejstaršího člena rodu bez ohledu na rodovou linii nebo blízkost příbuzenství.
Ve funkcích správců zeměpanského majetku a purkrabích biskupských a vévodských hradů stoupal společenský význam rodu a rozšiřovaly se jeho majetky i moc, aby se Thunové stali v 15. století jedním z nejvýznamnějších rodů v zemi. Jeho členové pronikli ke dvoru vévody tyrolského a získali přední světské úřady i duchovní hodnosti. Poté co dosáhli dědičného úřadu mundšenků biskupství tridentského ( 1448 ), povýšil budoucí císař Maximilián I. Jednu rodovou větev do stavu korouhevních pánů a paní ( 1495 ) a v roce 1530 byli Thunové povýšeni do baronského stavu, brzy dostali také dědičný úřad mundšenků biskupství brixenského ( 1558 ). V roce 1604 potvrdil císař Rudolf II. pěti nejvýznamnějším představitelům rodu stav říšských svobodných pánů s polepšením erbu.

Erb Thunů
(1495)
Erb říšských svobodných pánů
(1604)

Ruku v ruce se společenským vzestupem rostl také rodový majetek, který byl podstatně rozmnožen o české panství a statky získané z pobělohorských konfiskací a prodejů ( český inkolát obdrželi bratři Jan Cyprián a Kryštof Šimon Thunové v roce 1627 ). Kariéra v císařských službách v době třicetileté války ještě posílila postavení rodu a položila základy k jeho novému rozmachu v Čechách V roce 1628 rozšířili Thunové své jméno o predikát z Hohensteinu, podle hrabství v Dolním Sasku, které tehdy sice získali, ale po ukončení třicetileté války opět ztratili, když panství připadlo mírem vestfálským Braniborsku. Rozšířeného titulu se však Thunové již nevzdali. Roku 1629 byli Thun – Hohensteinové povýšeni do stavu říšských hrabat s polepšením erbu.

Erb říšských hrabat
(1629)